Běháme v Praze - běžecký portál

Maratonskými mistry jsou opět Pechek a Pastorová

Den po futuristickém maratonském divadle na okruhu F1 v Monze se běžel už potřiadvacáté (normální) Pražský maraton. České tituly získali zkušení Petr Pechek (2:21:22), který nečekaně zdolal Víta Pavlištu, a Petra Pastorová (2:46:23), tu ani Česká televize nenechala v přenosu… Zvítězil Gebretsadik Abraha z Etiopie (2:08:46) a Valary Aiyabei z Keni v rekordu závodu (2:21:57).

Ideální počasí 17 stupňů, mráčky po většinu času zakryly slunce, jen lehce pofukovalo. Na špici obvyklý průběh. Velká skupina afrických běžců, na půlce se jich drželo ještě třináct. Elitní žena Keňanka Aiyabei nalepená na vodiče vypadala zpočátku na rekordy, postupně však mírně ztrácela. Za ní se držela pětice Etiopanek.

Na 35. km už zbylo v čele jen kvarteto, tři Etiopani versus Keňan Kipruto, začalo se trhat tempo. O vedení se staral Worku, muž s nejrychlejším zaběhnutým časem (2:05:25 před sedmi lety v Berlíně). Zdálo se, že rozhodující úder zasadil v tunelu pod Hiltonem, jenže o dva roky mladší 24letý Abraha ho docvakl a přejel u Intercontinentalu a zvládl i soupeřův poslední vzmach v cílové rovince. „Bylo to velmi náročné, ale posledních deset kilometrů jsem cítil energii,“ řekl.

Vítězka nakonec překonala traťový rekord o 37 vteřin a stihly to i další dámy ze stupňů vítězů. „Rekord byl cílem, na to jsme to rozběhli a podařilo se. Na dlažbu nejsem zvyklá, takže jsme trochu zpomalili.“

Český favorit Pavlišta běžel i v kompresních kraťasech. Na polovině byl ve skupince za 1:08:39, Pechek ztrácel 55 vteřin, Homoláč fandil na tribuně, Kreisinger, Krupička nebo Dymák chyběli. Po „maratonské zdi“ někde okolo 35. km však Pavlišta ztratil a nezdolný Pechek šel do čela za obhajobou zlata. Získal už svůj pátý titul – pokaždé když v Praze běžel, bral medaili (5–3–1).

„Chtěl jsem pod 2:20, to se nepovedlo, ale běžel jsem líp než loni, to jsem rád. Krizi jsem měl někde kolem pětadvacátého, přemýšlel jsem, jestli vůbec doběhnu. Běžel jsem s Kanaďanem. Ale pak jsem uviděl Vítka před sebou a přešlo to, dodalo mi to psychickou energii. Minul jsem ho a on se vůbec nechytil. Běželo se i dobře,“ povídal.

Mezi ženami se podle očekávání honily dvě zasloužilé brzy 40leté maminy Petra Pastorová a Radka Churaňová. Ta už má letos na kontě výhru na maratonu v Kuvajtu s cenou 10 000 dolarů. Na metě půlmaratonu už s rozdílem (1:22:08, resp. 1:23:39) vedla Pastorová. Mírný náskok udržela až do cíle, třetí místo bere mladá triatlonistka Tereza Ďurdiaková.

„Jsem spokojená. Chtěla jsem vyhrát, většinu jsem běžela sama. Na to, že jsem před deseti dny dala padesátku v Itálii, dobrý výkon,“ smála se česká šampionka, jejíž prostřední syn bral se svou školou medaili v Juniorském maratonu.

Na prémiích bylo k dispozici 66 000 eur a 62 000 Kč pro nejlepší Čechy, za ženský rekord brala Aiyabei dalších 10 000 eur. Další prémie za časy se nečerpaly, takže pořadatelé po ataku půlmaratonského rekordu před pár týdny ušetřili. Pro úplnost, na trať maratonu vyrazilo jen 6 793 běžců z původně 10 600 prodaných startovních čísel.

A ještě zajímavý a jistě diskutabilní výrok, který před startem pronesl šéftrenér české atletiky, bývalý mistr světa v desetiboji, Tomáš Dvořák: „Spojení maratonu s mistrovstvím republiky je jistě na místě. Mrzí mě fakt, že prozatím se do mistrovství republiky může přihlásit prakticky kdokoliv.“

Ano, naštěstí. Koho by chtěl Velký šéf pouštět do boje o národní medaile? Jen profíky? Pak by ho vzhledem ke svazové politice podpory vytrvalostního běhání mohl rovnou zrušit pro nedostatek účastníků pro stupně vítězů… Jistě, mistrovství vyhlašuje svaz, tedy byste měli být členy atletického klubu, ale dál? Nevím.

Co myslíte? Vždyť všechny vytrvalostní sporty vystavěly svoji popularitu na otevřenosti. Při bikových i lyžařských maratonech nebo triatlonech startují z jedné startovní čáry hvězdy i hobíci, což přináší všem unikátní atmosféru a zážitek. Mají snad čeští atleti lepší scénář?

Reklama

  • 1