Běháme v Praze - běžecký portál

Je únor 7. 2. 2016 a já stojím v plavkách na břehu Vltavy. V duchu si říkám, jestli jsem se nezbláznil a přemýšlím o zbabělém útěku. Není cesty zpět…

Otužilce Jacka Brighta jsem poprvé potkal, když přišel k nám do podolské kanceláře SportGroup.cz, jestli bychom mu nepomohli zorganizovat závod zimního triatlonu, který vymyslel a který chtěl věnovat památce zesnulého kamaráda Václava Pátka. Kombinace 250 m plavání v ledové vodě, 2,5 km klasického běhu a 3 km běhu na běžkách, to vše najednou s depy jako v triatlonu, mě ze začátku lehce šokovala.

Všechny přípravy dopadly dobře a první ročník Kryathlonu se uskutečnil 1. 2. 2015. Na startu bylo 43 závodníků, mezi kterými jsem ještě pro tentokrát chyběl, nicméně možnost mé účasti na příštím ročníku již začala nahlodávat mojí mysl.

S Jackem běhám pravidelně s Běžeckou školou Prahy 4, která se koná zdarma každý čtvrtek v krčském lese (v zimních měsících ve Žlutých lázních) a tak jsem začal sondovat, co to vlastně obnáší být Kryathletem.

Takže běh bychom měli. Běžky jsem pravidelně piloval ve Skiparku Velká Chuchle, kde mají po celou zimu dobré podmínky a upravenou trať. Ale co to zimní plavání? Již několik let se po klasické „teplé sprše“ sprchuji studenou vodou. Krátké sprchování studenou vodou ovšem nestačí, abyste uplavali 250 m v ledové Vltavě a tak mi Jack doporučil, abych navštívil tréninky otužilců, které mě připraví na závod.

První trénink byl vážně super, vzduch měl minus 3 stupně, sněžilo a voda měla krásný 1 stupeň. No nic, hodil jsem na zem ručník, svlékl se do plavek a pomalu ťapkal ve sněhu naboso do vody. Tam jsem vydržel asi 30 vteřin a pádil jsem z vody ven. Venku jsem zjistil, že ručník je celý od sněhu a čím déle přemýšlím, jak se vlastně usuším a obleču, tím rychleji přestávám cítit promrzlé ruce a nohy. Začal jsem pochybovat o mé účasti na Krathlonu…

Druhý trénink byl o něco lepší, voda sice měla stejný 1 stupeň, ale svítilo sluníčko a bylo krásných 11 „plusových“ stupňů. Uplaval jsem již 50 m a měl dilema, jestli se vydat na trať „krátkého“, nebo „dlouhého“ triatlonu, kde rozdíl spočívá v délce plavecké části. 25 m vs. 250 m. A já uplaval 50 m, teď babo raď.

„Jo dám těch 250 m a dlouhý Kryathlon, nebudu baba“, řekl jsem si a bylo rozhodnuto!

Fajn, ale v čem budu závodit? Na plaveckou část beru z recese svoje oblíbené surfové trenky Trendsplant s havajským květovaným vzorem a Vansky na nohy, ať se mi do té vody leze dobře po kamenech. Před závodem jsem však nakonec vyměkl a nasadil klasické plavky, abych neměl takový odpor vody ;)

Do „mokrého“ depa jsem na běžeckou část do košíčku se svým číslem umístil prověřené Pumy Ignite z kolekce PWRWARM, ve kterých jsem běhal celou zimu a nikdy mě nezradily. Jsou totiž perfektní pro běh po zpevněném povrchu, a hlavně mají zimní podšívku ComfortTemp, která skvěle izoluje a reguluje tělesnou teplotu a to se při závodě Kryathlonu opravdu hodí. Dále si do košíčku vkládám rukavice, čepici, mikinu a přes ní lehkou větrovku od Pumy. Nechci se zpotit, ale zároveň ani prochladnout. Nepředpokládám, že se zvládnu usušit na 100% ;) Do druhého depa pokládám jen běžky, hůlky a boty na běžky. A jsem ready!

Dostáváme se zpět na břeh Vltavy, kde startér odpočítává poslední minutu do startu a já přemýšlím, jak to udělám, abych měl dobré místo a zároveň nebyl ani vteřinu zbytečně ve vodě.

Je odstartováno!

Doslova skáču z kamene na břehu šipku do vody a dostávám se za borce Pavla Mužíčka, který je již zkušený Triatlonista a Kryathlet, vždyť loni skončil druhý. Plavu kraula s hlavou nad vodou a postupně vidím, jak mi Pavel mizí z dohledu. Plavat v botách asi nebyla nejlepší volba, trochu mě to stahuje ke dnu. Nicméně nejhorší teprve přijde, nemůžu popadnout dech, studená voda mi úplně stáhla plíce. Měním styl a jedu prsa "alá paní Radová", tedy s hlavou nad vodou a pohodové tempíčko. Dýchá se mi o poznání lépe a brzy vidím výlez z vody. Po všech čtyřech se sápu z vody, přítelkyně mi podává župan, který si nejsem schopen obléct a běžím se usušit do depa a hodit na sebe svršky. V depu strávím 4 minuty, osušit se nezvládám, ponožky a triko prostě nejdou navléct a všichni mi mizí v dáli…

Běžím. Čepici i rukavice jsem zapomněl v košíku, ponožky sice nemám úplně optimálně navlečené, ale i tak se mi běží v mých oblíbených Pumičkách krásně. Jediné, co necítím, je celé břicho a prsa, ale to snad bude ok. Pomaličku začínám dobíhat ty, kteří měli rychlejší depo než já a některé dokonce i předběhnu. Za chvíli již vidím chuchelské závodiště a druhé depo, kde mám již připravené běžky.

Dostat se do běžkařských bot mi trvá opět o něco déle, než jsem zvyklý. Nicméně jsem šťastný, že mám před sebou posední disciplínu. Vydávám se na běžkařskou trať, nasazuji závodní tempo a předjíždím rychlostí světla první závodníky. Ve druhém kole už nemůžu a to mě čeká ještě 7 kol! Upravuji rychlost a konstantně ukrajuji zbývající vzdálenost do cíle. Pár lidí předjíždím, pár lidí zase předjíždí mě a okruh se pomalu začíná zahušťovat přibývajícími závodníky z pozdějších startovních vln, kteří přiběhli po mě. Najednou míjím Jacka, který má pouze jednu hůlku a křičí na mě, že mu jí zlomil Pavel Mužíček. Začnu se smát a nechávám ho za sebou. Nakonec mě Jack asi o půl kola poráží i se zlomenou hůlkou, je to borec. V cíli mě čeká sladká pusa od přítelkyně a studený nanuk od hostesky. Pusu beru, nanuk posílám dál.

Z 84 startujících jsem nakonec skončil 22. a 13. v kategorii. To sice není tak hrozné umístění pro Kryathlonového nováčka, ale cíl pro příští rok je jasný, porazit Jacka Brighta!

Reklama

  • 1